Speciálním výcvikem jsem se začala zabývat díky mému handicapu, který mne provází životem. Vycvičila jsem si na míru svého prvního psího parťáka
Ronyho, který mi sloužil jako asistenční signální pes. Takový pes dokáže předvídat hypoglykemie u diabetu, kterým trpím. Zaměřila jsem se na canisterapii při mém povolání ve zdravotnictví. Využívala jsem psa k terapeutickému rozvoji myšlení, pohybu a aktivit seniorů. Když jsem byla nucena odejít do invalidního důchodu, vnukla se mi myšlenka pomoci také jiným handicapovaným psovodům s jejich psími společníky. Začala jsem se věnovat psům terapeutickým a také své doprovodné fence
Malině, která mi vypomáhá při mém zrakovém postižení.
